Novinky a informace

Do tohoto oddílu budou postupně zařazovány nově publikované stránky rukopisu. Tyto stránky budou později přesunuty do oddílu: „ Dosud rozluštěné stránky“ a nahrazeny opět novými.

Dále zde budou informace o dosavadním stavu bádání a jeho prezentaci. Budou zde i zprávy z médií a institucí, informujících o mé práci.

10.03.2019

Vážení čtenáři, další kruhový text svým obsahem i tématem přímo navazuje na předchozí stranu 69v1. Popisuje jak Spasitel sám bude žít v duši vyvolené v konkrétním člověku, z jehož tváře v určený čas vystoupí zář Boží, kterou mají spatřit všichni lidé.

stránka 69v2

„až Tě poznám v duši čisté jít všem vstříc, trpícím své ruce podat, ctí duši povýšit, všem ukázat skrytou zář Boží v níž tvář Tvou uvidí každý, zářící květ všem čas smíru nesoucí v srdci má milost přející nám dobrotu Boží, Jeho cit, vše pod vládou Boží mít, příkoří nezažít, pocitu zapření se vzdálit. Přijímat zvěsti časté, sžitý s nimi kříž nevnímat, opustit strasti pozemské, žít život bez tíhy odmítnutí…“

13.02.2019

Dnes zveřejňuji další z kruhových textů. Tyto texty se mohou někomu zdát až přespříliš náboženského charakteru, ale vystihují autora a jeho způsob myšlení. To odpovídá nejen duchu doby vzniku rukopisu, ale i prostředí ve kterém autor působil. V tomto textu opět píše, že chce být dobrým člověkem a jít tou správnou cestou než se Spasitel vrátí do našeho světa.

stránka 69v1

„odpustím všem, když sám květ štěstí mám, vyléčím světa žal, ve cti Tvé žízeň budu hasit, pro Tvé cíle budu žít, vést se dám, načež stanu před Tebou milovaným svým, za života svou ctí Tě potěším, živou vodu dám Ti pít citem upřímným.

Slzy úcty mám na řasách a hořkost cesty Tvé sdílet chci, čest chci Ti dát, hřát Tě citem svým, tmou zářit, dát vláhu žíznivým, než Ty sám Světlo Světa vrátíš se nám…“

07.02.2019

18:00 Vložen modul Flag Counter vyhodnocující návštěvnost našich stránek dle jednotlivých zemí.

04.02.2019

Místopisné souvislosti obsažené ve Voynichově rukopisu.

        Z důvodu značného zaneprázdnění spojeného s luštěním Voynichova rukopisu mě paní Irena Hanzíková pověřila prací na zjišťování historických a místopisných souvislostí obsažených v rukopisu, ve spojení se životem autora Jiřího z Lichtenštejna. Zde je dílčí ukázka mnou zjištěných faktů.

         Myslím, že se všichni shodneme na několika základních věcech. Autorem rukopisu byl člověk vzdělaný a velmi kultivovaný. Musel být dostatečně movitý, žijící v severní Itálii počátkem XV. století. Radiokarbonové datování vzorků z různých částí rukopisu bylo provedeno na univerzitě v Arizoně v roce 2009. Výsledky byly konzistentní pro všechny testované vzorky a udávaly datum vzniku pergamenu mezi roky 1404 a 1438. Je velmi pravděpodobné, že i vlastní rukopis vznikl v tomto období. Úvahy o pozdějším vzniku jsou poněkud nereálné. Nereálná je i představa, že pergameny, jistě velmi drahé (na pergameny bylo potřeba 14-15 kůží telat), někde ležely nepovšimnuty 50 či více let. Vymazání a přepis starých pergamenů je vyloučen. Existují také silné důkazy, že mnoho z listů knihy bylo znovu uspořádáno a očíslováno. To znamená, že původní pořadí listů mohlo být zcela odlišné od toho, jaké je dnes. Toto by naznačovalo, že se nejednalo o prvoplánovou koncepci, ale o dílo které vznikalo postupným přidáváním informací, tedy o formu deníku. Stránek je 240 z původně snad 272. Z doprovodných ilustrací je zřejmé, že autor nebyl nijak dobrým malířem. Nebyl odborníkem ani v jednom z oborů, které jsou obsahu rukopisu připisovány tj. botanika, astronomie, astrologie, biologie, alchymie, lékařství, kosmologie či farmakologie. Většina teorii hledajících osobu autora a vycházejících pouze z obrázků nikoliv textu, vždy vyjme jednu oblast a dosadí do ní jednoho odborníka, ale zároveň ignoruje oblasti ostatní. Není divu. Obsáhnout všechny výše uvedené oblasti v jednom odborném textu od jednoho autora je prostě nemožné. Dle mého názoru se jedná v některých ilustracích o zobrazení vnitřních představ, pocitů a fantazií autora. Jiné ilustrace jsou součástí šifry. Ve svých představách a fantaziích však autor vycházel z inspirace získané studiem různých spisů, ale i z vlastních prožitků. Je to tedy opravdu deník autora. Deníku odpovídají i rozměry 23.5 x 16.2 x 5 cm.

        V tomto deníku je poměrně málo skutečně realistických obrázku. Většinou se jedná o ilustrace nereálné až fantastické. Jedním z mála realistických zobrazení je obrázek na straně 86r6. V poněkud stylizované formě se nám představuje skica hradu, který se velmi podobá biskupově hradu Buonconsiglio v Trentu. Pro porovnání jsou zobrazeny akvarel Albrechta Dürera z roku 1495 a současný vzhled hradu. Označeny jsou: Forma opevnění, merlon tzv. vlaštovčí ocas, typická pro oblast severní Itálie, velká kruhová věž, Torre Augusto vévodící celému hradu a menší věž Torre Aquila (vyzdobená na přání Jiřího z Lichtenštejna skvělými malbami českého autora, mistra Václava). V levé časti obrázku z rukopisu, vidíme i věž městského opevnění, dnes již neexistující avšak dobře patrnou na starších vyobrazeních viz plán Tridentu z 1581 (dále v tomto textu). Zajímavé je i zobrazení horského hřebene v pozadí.  Jak vidno, všechna vyobrazení mají i přes rozdílné úhly pohledu, shodné prvky.

Na zobrazenou věž Torre Aquila (Orli věž) byl biskup zřejmě velmi hrdý. Není se čemu divit. Výzdoba (Dvanáct měsíců, Ciclo dei Mesi) kterou zadal českému umělci Mistru Václavovi, je dodnes chloubou stredověkého zaalpského výtvarného umění v celé Itálii.

           Dalším stavebním prvkem obsaženým v rukopisu, opět ze strany 86, je zobrazení středověkého městského opevnění s vodní plochou. Opevnění je stejně jako u biskupského hradu znázorněno jako forma merlonu tzv. vlaštovčí ocas obr.A. Tomu odpovídá malba (kolem roku 1630)  na obr.B ukazující opevnění u nabřeží řeky Adige(Adiž) v pozadí most San Lorenzo a pohled na stejný úsek hradeb tentokrát z čelní strany je na obr.C z r.1796. Na plánu Tridentu (rytina z r.1581) obr.D je patrno, že tento typ opevnění obklopoval prakticky celé město. Do dnešní doby se dochovalo jen torzo opevnění a to u náměstí Piazza di Fiera obr.E.